Jeden den ze svého pobytu
v Kyrgystánu jsem se rozhodla strávit u jezera Issyk Kul – oblibeném
rekreačním středisku nejen Kyrgyzů, ale i Kazachů a dokonce i Rusů. Vzdálenost
mezi Biškekem a Issyk Kul je asi 290km takže cesta trvá něco přes 4 hodiny.
Dostat se tam můžete maršutkou za 250 som nebo taxíkem za 600 som. Já jsem
zvolila levnější variantu ikdyž….
 |
| Naše maršutka |
Z Antonova bytu jsem vyjela
krátce po 6 hodině. V taxíku jsem se mimo jiné dozvěděla, že řidič
vystudoval vysokou školu v Korei a nyní přes noc pracuje jako taxikař
(vydělá si až 100 dolarů za noc) a od 9 do 14 překládá z korejštiny do
ruštiny pro jednu společnost. Na nádraží jsem nasedla do maršutky, zaplatila
již zmiňovaných 250 som a čekala. Po asi 5 minutách přišel řidič, že potřebuje
jedno volné místo a řekl mi, že si mám sednout do jiné maršutky. Tak jsem si přesedla. V druhé maršutce ještě nikdo nebyl, tak
jsme čekali, až seženeme více lidí. Mezitím přišel řidič druhé maruštky a
chtěl, abych zaplatila. Já mu svoji ruštinou řekla, že už jsem platila
v předešlé maršutce. On mi odpověděl, že mám ale platit jemu. Docela jsem
se lekla, to by se mi totiž výlet docela prodražil. Naštěstí řidič zavolal
řidiči z druhé maršutky a ujistil se, že jsem opavdu platila. Na rozdíl
ode mě, z toho měli docela srandu, no jo cizinka.
Kvalita silnic je
v Kyrgystánu snad ještě horší než v Kazachstánu, chvílema jsme jeli
po silnici, chvílemi jen po prašné cestě. Řidič si to s námi hnal jako by
nás ukradl a já se fakt bála, abychom se někde nevybourali. Měla jsem namířeno
do Bosteri, ale řidič nás vyložil už v Chopa-Alta a tak jsme ještě s jednou
paní musely pokračovat jinou maršutkou (naštěstí jsme už nemusely platit). Paní
uměla trochu anglicky a tak jsme si docela i popovídaly.
Když jsem konečně dorazila na
místo, byla jsem trochu zaražená počasím. Čekala jsem, že bude děsné vedro, ale
jaksi mi v tričku a sukni byla docela zima. Sluníčko se ovšem ukázalo jako
velmi zrádné. Sice nepražilo, ale jeho síla byla silnější, už jen díky tomu, že
jezero se nachází v nadmořské výšce 1608 m n.m., což je jako bych se
koupala na vrcholu Sněžky.
 |
| jezero Issyk Kul |
Pláž byla nádherná, písničtá asi
půl kilometru od vesničky Bosteri. Jelikož sezona už skončila, nebylo tu moc
lidí, a když už tak většinou jenom místní. Voda byla docela studená a překvapivě
slaná – takže jsem si tu připadala jak u moře. Když jsem vylezla z vody,
byla mi zima takže mě ani nenapadlo se namazat. CHYBA! Odpoledne jsem se střídavě opalovala,
koupala, sledovala dění kolem sebe a
procházela se po pláži. Jednou jsem dokonce hlídala malého chlapečka, když jeho
rodiče šli vyzkoušet jednu z mnoha atrakcí. Kromě tradičních banánů, skákacích hradů se
tu turisté mohli nechat zapřáhnout za motorový člun s něčím jako padákem
na zádech a pak pozorovat jezero z ptačí perspektivy. Motorových člunů a
skůtrů tu bylo požehnaně. Bohužel benzín byl asi stejně kvalitní jako ten do
aut, takže to chvílemi dost smrdělo a místama byla pláž pěkně špinavá.
 |
| Prodavačka sušených ryb |
Kromě opalujících se turistů
chodili po pláži každou chvíli prodavači nabízející sušené ryby, vařenou kukuřici,
ale i různé přívěsky a župany. Dokonce jsem viděla velblouda. Jednou se mi
málem sednul na nohu. Taky jsem potkala 3 děti ve věku 4 let jezdící na bílém
koni. Už chápu, že každý Kyrgyz umí jezdit na koni.
Kolem 4 hodiny jsem začala mít
hlad, ale na pláži se nedalo nic koupit a tak jsem vyrazila do vesničky,
kde jsem si v místní restauraci
dala lagman – něco jako špagety s masem a zeleninou. Servírka dokonce
mluvila anglicky. Taky jsem se domluvila s řidičem maršutky, že až bude
vyjíždět tak mi zavolá a já na ně počkám na křižovatce. Řidič slib splnil a
opravdu mě na křižovatce nabral. Cesta do Biškeku byla ovšem utrpení. Už po
výjezdu z vesnice jsem začala cítit jak moje tělo hoří – spálila jak se
jak s…no hodně! Asi hodinu se se mnou snažil konverzovat jeden spolucestující
(v ruštině). Slíbil mi, že když příjdu na návštěvu tak zabije berana a pohostí
mě i mojí rodinu.
To by bylo asi tak vše k mé
návštěvě Kyrgystánu. Cestou zpět do Kazachstánu jsem fakt trpěla. Po příjezdu
domů jsem se zabalila do mokrého prostěradla a čekala až bolest po spálení
přejde. Ani jsem neoslavila státní svátek, který byl 30.8. Ke svému svátku – 31.8 jsem si jako dárek
koupila Panteon a byla spokojená :D
Více fotek od jezera Issyk Kul najdete ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat