Nyní už víte, jak se pohybovat po Almaty, takže nyní něco k všeobecnému cestování po Kazachstánu. Jak možná víte, tak Kazachstán je 9. největší země na světě (35x větší než Česká republika), tím pádem vzdálenosti mezi jednotlivými městy jsou poněkud odlišené než u nás. Cesta autobusem nebo vlakem se tu nepočítá na hodiny, ale na dny. Co je pod jeden den, je kousíšek. Pro nás Evropany docela nepředstavitelné, pro Kazachy to je ale samozřejmostí. Navíc letecká doprava je velmi drahá, takže většina obyvatel využívá právě služeb železnice nebo autobusových dopravců (na kratší vzdálenostech operují maršutky).
 |
| Náš vlak měl 19 vagonů |
Já sama jsem měla možnost vyzkoušet si jízdu vlakem z Almaty do Astany. Na této trase jezdí rychlovlaky, tzv. španělský expres, který vzdálenost mezi starým a novým hlavním městem zvládne za 12 hodin. Za tuto rychlost si ovšem musíte připlatit, takže vás jízdenka stojí něco přes 11 000 tenge. My, chudí studenti, jsme se v rámci úspor museli spokojit s obyčejným vlakem, kterému cesta trvala 20 hodin (jel docela pomalu, připomínalo mi to rychlost našich osobáků). Na druhou stranu jsme dost ušetřili, cesta nás stála pouze 3 000 tenge.
 |
| lůžka ve vagonu bez kupéček |
Popravdě jsem byla ale velmi mile překvapena. Vlak byl velmi čistý a cestovalo se opravdu pohodlně. Jak jsem již psala, vzdálenosti se nepočítají na hodiny, a proto jsou všechny vlaky lůžkové. Každý si musí koupit místenku, takže se nemůže stát jak u nás, že byste stáli namačkání jako sardinky v chodbičce. Navíc máte ještě na výběr mezi kupéčkem (kde jsou většinou 4 lidé) nebo otevřeným prostorem, kde jsou postele vedle sebe. Vyzkoušela jsem obě varianty a obě byly úplně v pohodě. Průvodčí vám rozdá povlečení a ručník, takže vše je dokonale čisté. Dokonce i toaleta byla v rámci možností uklizená.
Jediným mínusem je nepřítomnost zásuvek. Sledovat filmy po celou dobu jízdy hold nejde (pokud nemáte náhradní baterii do notebooku). Nicméně máte aspoň čas si pořádně popovídat s přáteli. Kazaši rádi piknikují, dokonce i ve vlaku. Asi bych to nenazývala úplně piknikem, ale každý je na cestu vlakem vybaven dostatečnou zásobou jídla a čaje.
Další moje cesta vlakem měla směřovat do Uralsku, ale nakonec to bohužel nevyšlo. Docela mě to mrzí, protože by to byl opravdu zážitek cestovat vlakem 52 hodin. Tak snad někdy příště :)
 |
| S Anuarem cestujeme z Astany (nesmí chybět české pivo) |
Kromě vlaku můžete cestovat autobusem (většinou do vzdálnosti 12 hodin jízdy) a nebo již zmiňovanou maršutkou, což je vlastně tranzit (dodávka pro 10-15 lidí). Služeb maršutky jsem využila pokaždé, když jsem cestovala do Kyrgystánu (což bylo vlastně každý měsíc, protože jsem neodstala registraci, a tak jsem koncem každého měsíce musela vyrazit na hranice, překročit je a jet zase zpátky.... takový krásný bezvýznamý 8 hodinový výlet). Kazaši jako řidiči jsou docela šílení (a to prý na jihu Kazachstánu - v Šimkentu to je ještě horší). Na pravidla moc nehrají a největší borec je ten, kdo nejvíce troubí :)
Taková malá poznámka: snad každé páté auto je dovezeno z Japonska, takže má volant na pravé straně (v Kazachstánu se jezdí stejně jak u nás v pravo). Pro nás Evropany by to bylo asi poněkud nepohodlné (no jen si představte sami sebe s českým autem v Anglii).
Kazachům to ale nevadí. Předjíždějí, podjíždějí, hlasitě troubí a vypadají spokojeně :D
Žádné komentáře:
Okomentovat