Charyn kaňon

Na neděli 23.9.2012 jsem se těšila už dlouho, jeli jsme totiž do Charyn kaňonu. Byla jsem štěstím bez sebe když mi Shopi řekla, že by jela se mnou. Nakonec jsem sehnala ještě další  2 studentky – Elmiru a Nurgul a tak jsme na výlet vyrazily ve čtyřech.  Organizaci měla na starosti Elmira, která sehnala slevu a tak jsme za cestu do Charyn kaňonu s cestovní agenturou (jinak se tam dostat nedá) zaplatili 2000 tenge místo původních 3000 tenge. 

náš autobus

Jeli jsme takovým starším autobusem, který své již dávno odsloužil, ale to v Kazachstánu nikomu nevadilo. Cesta tam trvala 4 hodiny. Celou tu dobu nás průvodce informoval o různých zajímavostech. Moc jsem mu nerozuměla, jen jsem občas pochytila že mluví o československých lázních. Nejhorší úsek bylo posledních 10 kilometrů, kdy jsme jeli pouze po prašné cestě (zlaté naše polňačky). Autobus si to hnal jako by jel po dálnici a tak nebylo divu, že jsmese všichni v autobuse dusili (v rozvířeném prachu a písku se opravdu dýchat nedalo).

Nurgul, Elmira, Dima, já a Shopi

Na prohlídku kaňonu jsme měli 4 hodiny. S holkama jsme se vydaly údolím zámků směrem k řece. Cestou se  k nám připojil Dima, klučina z Ruska, který pracuje v Almaty.  Asi po 1,5 hodině chůze (tedy spíše šourání a neustáleho focení a pózování) jsme došli k řece, kde jsme si udělali piknik. Chvíli jsme se bavili s průvodcem, měla jsem totiž potřebu mu oznámit, že jsem z toho Československa, o kterém tak mluvil. 

Cestu zpátky k autobusu jsme si trochu zkomplikovali, za to jsme pořádně nasmáli. Lezli jsme do kopce, který byl dost prudků a na tom písku se to dost smekalo . Holky se jako sportovkyně moc neprojevily a Dima jako správný „gentelman“  jejich snahu vyšplhat se nahoru akorát tak fotil místo aby jim pomohl. Když jsme se konečně vydrápali nahoru, naskytl se nám úžasný pohled na celý kaňon s panoramatem hor v povzdáli. FAKT NÁDHERA

K autobusu jsme dorazili s předstihem, a tak jsme se šli projít na druhou stranu, směrem k zaprášené cestě. Odjížděli jsme něco málo po 4 hodině, protože jsme čekali na jeden pár z Karagandy. Chvílemi jsem litovala, že jsme je tam nenechali. Seděli totiž před náma a většinu cesty se líbali. Dokud šlo sledovat krajinu, tak mi to nevadilo, ale jakmile se setmělo, začali mi oba lézt krkem. Navíc na sedačce vedle nás se muchlovala jiná dvojice, takže to byla fakt pěkná podívaná na všechny strany. Průvodce naštěstí mlčel a tak jsme mohli chvílemi i spát. 

Zde si můžete prohlédnout více fotek z Charyn kaňonu

A jak se Charyn kaňon líbí vám?