pondělí 29. dubna 2013

Co mě na Rusku udivuje?



Všichni Rusové se mě hned po prvním týdnu ptali, co říkám na jejich zemi a co mě tu nejvíce překvapuje. Nevěděla jsem, co mám odpovídat, protože z ničeho jsem zas tak v šoku nebyla, asi i díky tomu, že jsem byla v Kazachstánu a ten „šok“ si zažila právě tam. 

Nicméně je tu pár věcí, které mě ani ne tak udivovaly, jako spíš vytáčely. Nyní jsem si už docela zvykla a vše se snažím přecházet s úsměvem. 

Počasí

Do Ruska jsem přijela v půlce března, takže jsem naštěstí pravou ruskou zimu nepoznala, nicméně i to, co jsem zažila mi docela stačilo. Když jsem si balila kufr, bylo u nás cca 10°C a jaro už klepalo na dveře. Byla jsem docela překvapená, když mi kamarádi z Ruska volali, že u nich je – 20°C a hodně sněhu. Přerovnala jsem kufr a přibalila ještě zimní kozačky. Nikdo mi ovšem neřekl, že bych si měla vzít i holínky! Prvních 14 dní byla fakt zima, teplota nestoupla nad -10°C a neustále sněžilo. To, že nejsem Ruska bylo vidět hned na první pohled. Jako jediná jsem na ulici neměla na sobě kožich nebo alespoň něco z kožešiny. Kupovat si zimní kabát od francouzské firmy a odjet s ním na „drsný“ sever nebyl úplně nejlepší nápad.

Nicméně zima nebyla tak strašná jako to, co přišlo po ní. Jakmile totiž začal tát sníh, ulice a silnice se doslova potopily. Litovala jsem, že tu nemám právě ty holínky. Do toho občas mrzlo, takže se voda proměnila v led a Nižní Novgorod byl jedna velký skluzavka. Pak to zase všechno rozmrzlo a my chodili v kalužích vody po kotníky. Jednou se mi stalo, že jsem takovou jednu kaluž podcenila…..to, že v ní bude dost vody jsem čekala, ale nečekala jsem, že část té vody bude ještě zmrzlá a tak jsem se krásně sklouzla a v celé té kaluži jsem se vykoupala. S mokrým zadkem jsem pak chodila po Nižním Novgorodu a celé příhodě se smála ještě v metru cestou domů. 

Příjde mi, že na rozdíl od České republiky, tu více svítí sluníčko. Aspoň tu svítilo prakticky každý den poslední tři týdny. Taky tu jsou delší dny, slunce vychází někdy po 6 hodině ráno a zapadá až po 8 hodině večer. Na nedostatek světla si rozhodně stěžovat nemůžu. 

·         Doprava

Když jsem si myslela, že Kazaši jako řidiči jsou fakt šílení, tak to není nic oproti Rusům (ikdyž je pravda že jsem nebyla v Šimkentu). Mám takový dojem, že v Rusku mají jiná pravidla než která známe my. Každý den jezdíme do školy autem a za tu dobu jsem vypozorovala:

  • Oranžová znamená přidat a ne ubrat.
  • Když spěcháš a před tebou je kolona, jednoduše ji předjeď, on tě někdo pustí.
  •  Kdo má větší auto, má přednost.
  • Pruhy na silnici nemají smysl, protože si všichni stejně jezdí, jak chtějí.
  •  Když v době dopravní zácpy stojíš na křižovatce a máš  zelenou, tak prostě jeď až tam, kam ti to dovolí kolona aut stojící před tebou. Vůbec nevadí, ostatním tak bráníš odbočit vlevo.
  • Levý pruh na dálnici neslouží pro rychlejší vozidla. Můžeš si v něm jet tak dlouho, jak budeš chtít. Když tě někdo chce předjet, jednoduše to udělá zprava (tzn. tě pojdede)!

Taky jsem se za ten měsíc naučila spoustu nových slovíček, a to hlavně neslušené pojmenování ostatních řidičů kolem nás :D  Překvapivé  je, že na takový styl jízdy, tu je poměrně málo dopravních nehod. Nepočítám ovšem den, kdy nečekaně ráno mrzlo a na 300m jsme viděli 4 dopravní nehody, včetně autobusu městské hromadné dopravy. MHD , podobně jako v Kazachstánu vydá na samostatnou kapitolu. Rozhodně se jí budu v budoucnu věnovat. 

·         Služby

Většina lidí, hlavně ti, co pracují s lidmi, očividně milují svojí práci, což je vidět na tom s jakou láskou ji vykonávají. Usmívajících se a ochotných prodavačů tu je jak šafránu. Když se na něco zeptáte a oni nevědí, jednoduše se musíte spokojit s odpovědí „nevím nebo nemáme.“ Nabídku „já se podívám, nebo zboží budeme mít tehdy a tehdy“ byste tu čekali asi marně. Mám takový dojem, že heslo „náš zákazník, náš pán,“ do Ruska ještě nedorazilo.

Příjde mi, že jednu pozici vykonává zbytečně moc lidí, u nás by tu práci zvládl jeden člověk nebo by byla zčásti nahrazena automatem. Rychlost obsluhy taky není převratná. Na druhou stranu, kdyby plno věcí zautomatizovali, přišla by spousta lidí o práci a životní úroveň by šla ještě níž…. 

Asi bych to ani nebyla já, kdybych si něco nezkomplikovala. No, tak jsem si odjela do Ruska s vybitým foťákem a zapomněla doma nabíječku.  Řekla jsem si „no problem,“ je to foťák Nikon, nabíječku koupím tady. Jenomže se ukázalo, že to problém je a dokonce neřešitelný. Potom, co jsem oběhala všechny možné obchody, kde foťáky prodávají a když jsem byla i na samotném servisním středisku, jsem to vzdala a napsala na centrum Nikonu o pomoc. Tam mi ochotně nabídli, že mi nabíječku pošlou poštou. No a tak nyní už měsíc čekám, až nabíječka z Čech dorazí…. 

·         Rusky/Rusové

Myslím, že všichni víte, jak vypadají Rusky – jsou to fakt kočky. Na rozdíl od nás Evropanek by většina z nich bez makeupu nevylezla  ani na zahradu a jejich touhu po bezvadném vzhledu můj mozek občas hold nebere. Boty, ve kterých obyčejně chodí, bych si vzala jenom do baru a to ještě v tom případě, že bych celou dobu seděla na barové stoličce a na záchod šla jednou za večer. Mám takové podezření, že musí mít ve škole předmět „chození na vysokých podpatcích.“ Nicméně když jsem se dívala do rozvhu holek z 8 a 9 třídy, tak tam nic takového nebylo…. Možná se to učí až později, jinak fakt nevím. 

Naproti tomu je možné v ulicích vidět ruské chlapce(muže) v teplákových soupravách ikdyž je očividné, že zrovna nesportují.  Píseň tepláková souprava od skupiny Nightwork by tu jistě sklidila ještě větší ohlas než u nás. Jo, někteří se snaží zkloupit elegantní a sportovní styl dohromady a vyjde z toho oblek z teplákoviny. Nedělám si srandu, opravdu jsem viděla tepláky s nažehlenými puky!!!

Když si to tak dáte dohromady, krásně upravená holka a kluk v teplákové soupravě…no, moc mi to k sobě nejde. I tak je však  možné na ulicích spatřit páry v podobné kombinaci. 

·         WC

Kdykoliv na vás příjde v Rusku potřeba a vydáte se do místnosti s označením „туалет,“ je možné, že vás překvapí nápis na zdi „prosím nevhazujte papír do záchodové mísy.“  Nebo aspoň mě to docela překvapilo. Žila jsem v domění, že papír se nevhazuje pouze do tureckých toalet. Když jsem se ptala, proč se do normálního záchodu, nemůže házet papír, dostalo se mi odpovědi, že tu jsou úzké trubky a že by se to mohlo ucpat. Hold:

Jiný kraj, jiný mrav 

Zdravím z Ruska!



Ahoj všichni,

Tak se po delší době opět ozývám, tentokrát z Ruska, konkrétně z Nižního Novgorodu. Nevím proč mi vždycky trvá tak dlouho, než se dokopu k tomu, abych se o své zážitky podělila i s ostatními prostřednictvím svého blogu. Jsem tu už měsíc a půl a za tu dobu jsem nenapsala ani čárku. Takže žádné dlouhé úvody a jdeme na věc!

Proč mě to znovu táhlo na východ? Hlavním důvodem je ruština. Mým snem je umět plynule rusky a kde jinde se jazyk naučit než v zemi, kde se jím mluví :) Samozřejmě mě lakají země jako Azerbajdžán, Kazachstán a Kyrgystán, ale moje finanční prostředky nejsou bezedné a Rusko se v tomto případě jevilo jako nejlevnější varianta. Taky jsem doufala, že konečně vyměním ty Kazašské tenge no a hlavně jsem dostala celkem zajímavou pracovní nabídku, právě v Nižním Novgorodu. 

Babička m říkávala „od říkaného chleba největší krajíc“ a asi měla pravdu. Vždy jsem trvdila, že učitelkou rozhodně nikdy nebudu….noa hádejte, co tu dělám? UČÍM a dokonce na základní škole. Pro mnohé lidi noční můra, ale mě to hrozně baví. Dokonce mě těší, když mi děti říkají  „paní učitelko.“  

NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!