Jak jsem již psala v minulém příspěvku po Almaty se dá pohybovat různými způsoby. Můžete jet tramvají, trolejbusem, autobusem, taxíkem, metrem, pěšky a nebo na kole.
Jízda na kole je snad ještě větší dobrodružství než jízda autobusem :D Proč? No, za prvé tu nejsou žádné cyklostezky, takže cyklisté musí jet po silnici což je vzhledem k stylu jízdy v Kazchstánu docela nebezpečné a za druhé musíte mít aspoň trochu fyzičku, protože jedete buď z kopce (směrem na sever) a nebo do kopce (směrem na jih) .... po rovině se tu prakticky jet nedá.
Co jsem se tak bavila, tak ani většina Kazachů nemá vlastní kolo. To ovšem není nic překvapujícího, protože polovina z nich vůbec nesportuje a druhá se věnuje těžké atletice (zápasení, boxu a vzpírání). Existují tu však půjčovny, kde pronájem kola stojí 2500 tenge na den.. Právě služby jedné takové půjčovny jsem využila v neděli 14.10. 2012.
 |
| já, Nataša, Aljona a Máša |
Ve čtvrtek mi totiž jedna moje studentka - Nataša navrhla, jestli se s ní a jejími kamarádkami nechci projet na kole. Samozřejmě, že jsem chtěla. Na sraz v 9 hodin na ulici Furmanova/Kalinina jsem přišla nejméně sportovně oblečená. Měla jsem rifle, pončo a místo batohu normální kabelku přes rameno. Holky měly teplákové soupravy. Sportovní vzhled jim kazila pouze vrstva maku-upu na jejich obličeji. To, že to nejsou žádné sportovkyně se ukázalo chvíli po výjezdu. Celkově nás jelo 5 - já, Nataša a její kamarádky Aljona, Irina a Maša. Vyrazili jsme směr Medeo. Cesta byla úžasná, mírně do kopečka podél říčky Malá Almatinka. Naše tempo bylo takové, že jsem málem spadla z kola a někteří chodci byli rychlejší než my. Navíc jsme každý kilometr odpočívaly. Asi po 4km (tj více jak hodině cesty :D) jsme dorazily na místo, kde jsme piknikovaly (tentorkát opravdu pouze s bagetami). Pak jsme se vydaly zpět do města (tentorkát rychlejším tempem - jely jsme z kopce :D). Brzdilo nás akorát neustále focení. Kazaši se totiž strašně rádi fotí (všude a se vším), takže máme spoustu fotek s kolama, bez kola, s listím, bez listí atd atd. Potom jsme se chvíli motaly městem než jsme dojely do Botaničeského sadu, což je takový lesík uprostřed města. Tam na nás už čekal Maxim (manžel Nataši). Bylo to tam úžasné a to vůbec nepřeháním. Počasí bylo super - krásné babí léto.
Ikdyž jsme prakticky nic neujely (asi 10 km), tak to byl fakt překrásný den. Poznala jsem další nové lidí a trochu si procvičila ruštinu (kromě Nataši a Maxima totiž nikdo anglicky nemluvil).
Druhý výlet na kole byl s Erdanem, tentokrát na druhou stranu města - na sever. Tempo bylo o dost rychlejší, takže jsem pro změnu nestíhala já :) Kola jsme měli vlastní, tedy Erdan měl a já měla kolo nějaké jeho kamarádky. Jeli jsme takovými odlehlejšími uličkami, kde byl prakticky nulový provoz. Měla jsem možnost se podívat i do jiné části Almaty, do míst kde jsou rodinné domky, psi běhají po ulici takže to chvílemi spíš vypadalo, že jsme na nějaké vesnici než v největším městě Kazachstánu. Počasí bylo opět nádherné, svítilo sluníčko a na to, že byl skoro konec října, bylo dost teplo. Erdan je fakt sportovec, věnuje se zápasu, jezdí na kole, na běžkách, bruslí ... Jednou jsem se byla podívat na jeho tréninku. Bylo to fakt super, nejlepší ale byla část, kdy byli všichni (asi 40 kluků :D) svlečeni do půl těla a posilovali. Vůbec jsem netušila, že zápasníci mají tak pěkná těla.... kdybych to věděla dřív, tak nesleduju fotbal, ale tento sport :D :D :D
 |
| na kole s Erdanem |
Žádné komentáře:
Okomentovat