Od 1.září 2012 jsem začala
pracovat v jazykové agentuře jako lektorka anglického jazyka, takže se ze
mě vlastně stala tak trochu paní učitelka J
Učím 3x týdně, v úterý, čtvrtek a sobotu. Je to poměrně náročné, protože
mezi jednotlivými hodinami nemám prakticky žádné přestávky. Můj rozvh vypadá takto:
·
14:30-15:50 začátečníci
·
15:50-17:10 mírně pokročilý
·
17:10-18:30 pokročilý
·
18:40-20:00 mírně pokročilý
·
20:00-21:20 pokročilý
Úroveň skupin je hodně
orientační. Celkově nábor studentů do jazykového kurzu je tak trochu zvláštní.
Slečna v administrativě (která anglicky moc neumí) má takový papír, podle
kterého zkouší – překlad a čtení, takže rozdělení studentů do skupin neodpovídá
úrovni jejich angličtiny. Na začátku mi řekli, že budu mít jednu skupinu 2
měsíce a potom se studenti vymění. Jaké
překvapení, když mi do třídy každou hodinu přichází noví studenti. Navíc učím
pouze konverzaci a když mám ve skupině 12 lidí, tak je složitější zapojit
všechny, aby tak nějak mluvili. Když jim totiž zadám práci ve dvojicích, tak se
baví rusky. Já mám rusky zakázáno mluvit což moc nerespektuji. Ne že bych se se
studenty vybavovala rusky (to stejně neumím), ale když nevědí slovíčko, tak jim
pomáhám s překladem do angličtiny.
Původně po mě manažer jazykovky chtěl, abych tvrdila, že mi je 28 a že
jsem vyrůstala v Anglii, prý abych byla důvěryhodnější a aby mě studenti
respektovali. To jsem samozřejě odmítla, protože si respekt můžu získat i jiným
způsobem než lhaním o svém věku a svých zkušenostech.
Celkově to je ale hodně
zajímavé.Dokonce mě to i docela baví, ikdyž to je dost časově náročné, hlavně tedy příprava, zvlášť když se snažím
s každou skupinou dělat něco jiného a hlavně zábavného. Jednou mě jedna skupina docela naštvala. Dala
jsem jim domácí úkol, aby si sehnali nějakou aktualitu (jakoukoliv) a vždy ji
na začátku hodiny prezentovali (sami to tak chtěli) a pak to ani jednou
neudělali a hlavně se se mnou ani nebavili. Měla jsem k ním takový proslov
jako že proč vyhazují peníze za hodiny angličtiny když se anglicky naučit
nechtějí atd atd. Někteří z nich už do hodiny nepřišli, zbytek začal
mluvit J Taky
mě pobavil dotaz studenta začátečníka. „Pavlino, za jak dlouho se naučím
plynule anglicky.“ Moje odpověď zněla
takto: „pokud se nebudeš angličtině věnovat ve svém volném čase, číst knihy,
sledovat filmy a pokud nepojedeš do zahraničí, tak NIKDY!“
Kromě skupinových konverzací mám
ještě dvě individuální . První je s holčinou Aksholpan, která je o rok
mladší a potřebuje zlepšit hlavně obchodní angličtinu, protože se její firma
připravuje na audit. Když jsem měli první hodinu, tak jsem byla trochu
v šoku, protože manažer mi řekl, že si přinese svoji vlastní učebnici a
pojedeme podle ní. Jenomže tou učebnicí byl manuál jak skladovat zboží čemuž
jsem samozřejmě nerozuměla. No aspoň jsem se naučila nová slovíčka. S Shopi jsme měly
hodiny každou středu a pátek (od 19 do 22) a v sobotu od 10 do 13. Dost mě
to bavilo, navíc jsme se časem staly i kamarádky a byly jsme spolu třeba na
výletě nebo nakupovat.
Dalším a posledním mým studentem
je Denis, manažer jedné marketingové agentury, se kterým mám konverzaci také 3x
týdně (ale většinou to je tak 2x, protože má hodně práce). Toto je časově
nejméně náročné a platově nejlépe ohodnocené :)
Navíc se bavíme hodně o marketingu, takže spíš Denis učí mě (je to spousta
zajímavých inforamací) a já pouze opravuji jeho jazykový projev.
Díky práci v jazykové
agentuře jsem si tu našla spoustu kamarádů a známých, se kterými trávím volné
víkendy, tedy vlastně jenom neděle protože sobotu celou učím. Ikdyž mě to baví vím, že učitelkou být rozhodně
nechci.
Žádné komentáře:
Okomentovat