Biškek

Biškek - hlavní město Kyrgystánu, má necelý milion obyvatel. Biškek se nachází, podobně jako Almaty na úpatí pohoří Tian Shan. Narozdíl od Kazašské metropole mají Kyrgyzové do hor poměrně dále (cca 40km). Almatinci to mají pouze necelých 20km. Město bylo založeno v roce 1878 jako ruská pevnost a neslo název Piškek. V dobách Sovětského svazu se město jmenovalo Frunze po svém rodákovi, politikovi a vojákovi Michailovi Frunzemu. Po rozpadu SSSR se název vrátil k původní verzi, tentokrát pozměněné na Biškek. 

náměstí Ala-Too

střídání stráží

 Centrem města je náměstí Ala-Too. Narozdíl od Almaty, náměstí vypadá jako opravdové náměstí (není to čtyřproudová silnice). Náměstí bylo založeno v roce 1985 na oslavu 60. výročí vyhlášení Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. Do roku 2003 vévodila náměstí socha Lenina, která je nyní přesunuta do ústraní (za muzeum).Přes den je náměstí téměř mrtvé, ale k večeru pomalu ožívá a jakmile se setmí, je tam spousta lidí. Lidé se tu každý večer scházejí a poslouchají kyrgyzskou hudbu, která tu hlasitě vyhrává z reproduktorů (něco jako u nás rozhlas). Na náměstí můžete najít muzeum, sochu místního slavného spisovatele (jehož jméno jsem zapomněla) a taky Kyrgyzskou vlajku, která je střezena stráží. Každou hodinu se stráže střídají, takže je to podobná podívaná jako před Pražským hradem. Místní stráž ovšem při pochodování zvedá nohy až k pasu, takže to vypadá trochu komicky... 

Jak sem už psala, tak ubytování jsem měla zajištěno u Antona, jenomže Anton byl ještě někde v horách a tak mě na hranicích vyzvedl jeho kamarád Azamet. Nedělní odpoledne jsme strávili prohlídkou města, dokonce jsme byli i v muzeum, což byl docela zážitek :) Aktivně jsem šla koupit lístky (protože Azamat platil taxi) a navíc jsem si chtěla procvičit ruštinu. Zjistila jsem, že mají slevu pro studenty, tak jsem vytáhla svůj ISIC a žádala jeden studentský a jeden dospělý lístek. Jaké bylo překvapení, když jsem za svůj studentský zaplatila 3x více než za 1 dospělý. Proč můj lístek stál 100 som ačkoliv na ceníku bylo napsáno 30? Jednoduché vysvětlení: protože jsem cizinka :) Vůbec nechápu proč mají cizinci dražší vstupné, když ani popisky exponátů nejsou v angličtině. Celkově muzeum stálo zaprd! Nic tam nebylo, tedy nic zajímavého :( 

Bílý dům

Dalším zajímavým místem je tzv. Bílý dům - sídlo prezidenta a vlády. Objekt je chráněn vysokým plotem a střežen policií. Po zkušenostech z roku 2010 Kyrgyzové vědí, že si musí svoje vládní přdedstavitele lépe střežit. Každé ráno když prezident příjíždí do svého úředu, zastaví se všude provoz a uvolní se cesta, aby mohla hlavu státu se svou eskortou co nejrychleji projet a aby tak neztrácela svůj drahocený čas. Za budovou bílého domu je zábavný Panfilův park se spoustou houpaček, kolotočů a samozřejmě ruským kolem. Narozdíl od ruského kola v Almaty, není z kyrgyzského nic vidět - žádný pěkný pohled na město :( Vedle parku je jediný velký fotbalový stadion v zemi - Spartak Biškek.

místí Big Ben

Ze zajímavých míst bych jmenovala ještě místní Big Ben, která má do anglické verze opravdu daleko :) Dále pak náměstí Vítězství, kde je umístěn monument věnovaný obětem druhé světové války. Toto místo je oblíbené pro svatebčany. kteří se tu rádi fotí. Nevěsta se ženichem vždy přinesou květiny, které položí před "věčný plamen." Během asi 15 minut jsem tu potkala hned 5 svateb. 

Podobně jako v Almaty je zde poměrně dost parků. V jednom z nich je venkovní muzeum soch. Vypadá to tam velice pěkně.

Většina obyvatel Kyrgystánu jsou muslimové, ale žádnou velkou mešitu jako v Almaty jsem tu nenašla. Objevila jsem jeden pravoslavný kostel, docela pěkný :) 

Další zajímavostí je pouliční prodej nápojů. Na každém rohu můžete vidět něco jako stánek, kde si můžete koupit buď ledový čaj nebo něco jako kvas a nebo mléko. Po zkušenosech z posledních 14 dní (kdy jsem pořád běhala na záchod), jsem si zážitek ochutnat místní specialitu raději odepřela. Také tu prodávají cigarety po kusech. Příjdete ke stánku, z krabičky vytáhnete 5 cigaret, zaplatíte a prodavačka vám  ještě zapálí.

Pouliční prodej nápojů. Paní uprostřed  prodává cigarety po kusech

Nejvtipnější ovšem je doprava. Jako hromadné dopravní prostředky tu slouží autobusy, trolejbusy, maršutky a taxíky. ALE POZOR! V Kyrgystánu existuje něco jako hierarchie dopravních protředků. Nejlevnější jsou trolejbusy, které stojí 8 som. Na druhém stupni odspodu jsou v hierarchii umístěny autobusy a maršutky (které stojí 10 som), pak taxíky a nejvýše si stojí vlastní auta. No a jaký to má význam. To, jakým dopravním prostředkem vypodívá o vaší společenské a hlavně finanční situaci. Azmet mi řekl, že by v životě nejel trolejbusem, protože by to bylo pod jeho úroveň. Kdyby ho takto někdo viděl, tak by v očích svých kamarádů hluboce klesnul. Stejně tak by nikdy s holkou do kina nejel trolejbusem, protože pak by s ním už nikdy nikam nešla. Moc jsem to nepochopila, protože je jedno čím jedete, ale hlavně, že dojedete ovšem toto si v Kyrgystánu nemyslí. Lidé se raději mačkají v maršutce (což je vlastně tranzit s kapacitou pro 15 lidí, kde jich samozřejmě jezdí více), než aby jeli pohodlně trolejbusem. Hold jiný kraj, jiný mrav :) Stejně jako v Kazachstánu se zde nedají koupit lístky, cestu jednoduše zaplatíte při výstupu u řidiče (takže se vystupuje pouze předními dveřmi).

Dubový park: venkovní muzeum soch

Poslední zmínku bych věnovala ambasádě. Jak už jsem psala v předchozích příspěvcích, můj výlet byl spojen s žádostí o nová víza na Kazašské ambasádě. Hned v pondělí ráno jsem se vydala s žádostí a zvacím dopisem na ambasádu. Už před 9 hodinu stálo před budovou spoustu lidí, takový chumel. Lekla jsem se, že v tomto chumlu se na mě řada nedostane, protože nesnáším se cpát někam dopředu. Naštěstí zde byl pořadník, tak jsem se o svoje místo nemusela bát. Nicméně mi to k ničemu nebylo, protože jsem neměla vyplněný jeden formulář a jelikož se mi nechtělo čekat hodinu jenom proto, aby mi ho dali, jednoduše jsem všechny předběhl a papír si normálně vzala. Pak jsem musela do Kazašské banky v centru města zaplatit poplatek (z jiné banky to poslat nejde) a pak zase zpátky na kraj města, kde stála ambasáda. Nebýt Antona, tak jsem asi o víza ani nestihla požádat. Anton věděl, jak to zde chodí a tak mi se vším pomohl, takže to rychle odsýpalo. V tom chumlu během čekání jsem potkala jednoho Poláka - Vojtka (25 let) a Francouzsku Ofelii (28 let). Šli jsme spolu pak na oběd, kde jsme potkali ještě další jejich kamarády. Vojtek tu s kamarády cestoval, pokoušeli se zdolat nějakou sedmitisícovku, ale v druhém výškovém táboře dostali hrozné horečky a tak to vzdali. A Ofelie tu učí angličtinu, ale bohužel už odlétá domů.

Celkově se mi Biškek docela líbil, možná více než Almaty. Bylo to tam takové klidnější a pohodovější (ikdyž řidiči jsou stejní experti jak Kazaši). 

No a jak by se Biškek líbil Vám? Fotky z Kyrgyzské metropole si můžete prohlédnout ZDE