Asi týden po příjezdu do Kazachstánu, jsem dostala kontakt na jednu češku, která je na stáži na české ambasádě v Astaně. Ihned jsem ji kontaktovala, ale jelikož je Astana 12 hodin cesty vlakem, nezbylo nic jiného, než si s krajankou pouze emailovat ...aspoň dočasně. V polovině července mi Anet, tak se moje nová emailová kamarádka jmenuje, napsala, že se chystá do Biškeku a cestou zpět se staví v Almaty. SUPER! No a tak jsme se v neděli 22.7. 2012 v 21:00 potkaly na starém náměstí. Kromě Anet jsem poznala ještě její nové kamarády - Akmela, který je původně s Tadjikistánu, ale v Almaty bydlí už 5 let a Rustana - pravého Kazacha. Oba kluci mluví plynuje česky, protože několik let studovali v Praze. Večer jsme strávili v jedné hospůdce, kde točili kazažské pivo zvané "Pražačka." Na to, že je Ramadán a Rustan je muslim, zvládl během večera vypít 7 piv. Domluvili jsme se, že druhý den pojedeme společně do hor. JUPÍ, konečně do hor!!!
 |
| Slepice s "ponožkami" |
V pondělí jsme se ve 12 hodin měli sejít u lanovky na Kok-Tobe a odtamtud vyrazit společně na Čembulak. "Překvapivě" se Rustam zdržel v práci, a tak jsme s Anet vyrazily autobusem aspoň na Kok-Tobě. Ach jo, zdražili jízdné.... jedna jízda autobusem už nestojí 50 tenge, ale o 30 tenge víc. No pořád bylo levnější jet autobusem než lanovkou, která stojí 2 000tenge. Kok Tobe je takový kopeček, ze kterého je krásný výhled na Almaty. Přirovanala bych to asi k Petřínu v Praze, akorát tu není rozhledna. Místní lidé tu rádi tráví svůj volný čas. Kromě krásného výhledu na město (pokud zrovna není smog), se zde můžete vyfotit u sochy Beatles a také si můžete prohlédnout minizoo, která se skládá převážně z domácích zvířat jako jsou slepice, kozy a ovce. Ikdyž jsem holka z vesnice a podobnou minizoo máme doma, musela jsem si vyfotit místní slepice s "ponožkama." Mají na nohách takové střapce, které opravdu vypadají jak ponožky. No posuďte sami...
 |
| zleva: Akmelův bratranec, Anet, já a Akmel |
Cestou do města měl řidič autobusu snahu se s námi bavit. Bohužel konverzace ztroskotala na jeho neznalosti angličtiny a naší neznalosti ruštiny. Když jsme se procházely po jednom z místních parků, zavolal Akmel a pozval nás k sobě na večeři.... že prý nám uvaří něco tradičního. Docela jsem se těšila, ale na jednu stranu i trochu bála. Přece jenom jsem ho neznala a jet k nějakému klukovi domů, navíc ještě mimo Almaty... utěšovalo mě, že se mnou jela i Anet. Naštěstí jsem se obávala úplně zbytečně. Akmel nás zavezl do domu svého strejdy, kde bydlí. Popravdě jsem čuměla jako puk. Čekala jsem nějaký kamrlík 2+1 nebo něco podobného, o to bylo větší překvapení když jsme zastavili u třípatrové vily s venkovní terasou a zahradou - takový menší palác. Doma na nás čekal už jeho bratrem a bratrancem s připravenou večeří. Večeřeli jsme "oš" - tadjikiské jídlo, které se skládalo z rýže, mrkve, hovězího masa a speciálního oleje vyráběného přímo v Tadjikistánu. Jako zákusek jsme měli meloun a sušené meruňky. Opravdu vynikající.
 |
| "Maso po Kazašsku" |
V úterý jsme se s Anet vydaly na Zelený bar, protože kdo tam nebyl, jako by nebyl v Almaty. Hned po vstupu nás odchytla jedna paní, která prodávala mléčené výrobky a už nám dávala ochutnat koňské a velbloudí mléko. Popravdě mi to moc nechutnalo. Anet si koupila nějaké výrobky ze sušeného mléka jako dárek pro rodinu. Prodavačka nás srdečně zvala, ať se stavíme znovu a že kdyby nás to zajímalo, tak ten kluk, co stál vedle ní, je svobodný. K její smůle nás to vůbec nezajímalo, ale i tak jsme slíbily, že určitě někdy příjdeme :D Obědvaly jsme přímo na Zeleném bazaru v jedném restauraci, no řekněme spíše bufetu za velmi přijatelné ceny. Jídlo stálo kolem 300 tenge.Zbytek dne jsme tak brouzdaly po městě. Chtěly jsme jít do muzea, ale bohužel měli opět zavřeno.
 |
| Kráva ukusující jablka ze stromu |
Ve středu jsme se kolem poledne sešly u parku prvního prezidenta s tím, že pojedeme do hor. Autobusem č. 28 jsme dojely na konečnou a pak se tak trochu procházely. Anet nebylo moc dobře, protože večer byla s Rustamem v hospodě a nějak jí ta piva neudělala dobře :) Žádná velká túra se nekonala, pouze jsme se prošly kousek podél řeky. Po silnici se kromě nás procházely ještě krávy (jako opravdová zvířata), jen tak samy a žraly zelená jablka ze stromů :) Ve 3 hodiny jsme se vydaly do města, kde na nás měl čekat Rustam a měli jsme jet na Medeo. Rustam opět nedorazil, a tak jsme na Medeo jely autobusem. V úterý to tam je o hodně lepší než v sobotu, skoro nikdo tam nebyl. Prohlídly jsme si stadion a našly nejbližší stín a na hodinu si tam lehly.
V 8 hodin večer Anet odjízděla zpět do Astany. Na nádraží nás tentokrát už Rustam opravdu dovezl, dokonce přijel i Akmel. Doprovodili jsme Anet přímo do kupé. Je to všechno takové maličké a úzké (chodbičkou projde pouze jeden člověk). No těším se, až budu muset cestovat sama :D
Celkově to byly úplně úžasné dny. Nejen kvůli tomu, že jsem mohla mluvit svojí mateřštinou, ale proto, že jsem našla někoho, kdo chtěl cestovat stejně jako já.
Anet, ještě jednou moc děkuji za úžasné 3 dny :)
Žádné komentáře:
Okomentovat