English Day

V sobotu 21.7.2012 dopoledne jsem si chtěla původně jít zacvičit jógu do parku spolu s dalšími kamarády, ale nakonec jsem se rozhodla jet na piknik, který pořádala jazyková agentura Open Mind. Nevím, jestli jsem se zmínila o tom, jak to vypadá s mojí pracovní situací....tak v rychlosti. 

Když jsem aplikovala do národního vedení AIESEC Kazachstán, vybrala jsem si pozici Talent Management (HR) s tím, že tu budu pracovat na plný úvazek. Když mě vybrali, tak mi k této oblasti přidali na starost ještě všechny vyjíždějící studenty na stáž (tzv. outgoing exchange). Největší překvapení ovšem přišlo, když jsem dojela do Kazachstánu. Zjistila jsem totiž, že tu budu pouze na částečný úvazek, takže 2x tolik práce za polovinu peněz... NO SUPER. Iluze o tom, že bych tu zbohatla jsem si rozhodně nedělala, ale při platu 15 000 tenge (což je přibližně 2100 Kč na měsíc a při cenách stejných jako v ČR), se tu asi ani nenajím.... a to nemluvím o tom, že každé 3 měsíce budu muset vypláznout další částku na nová víza. No stručně a jasně, musela jsem si najít práci. Popravdě nevím, jak těžké je si práci najít..... já jsem vlastně převzala hodiny angličtiny v jazykové agentuře Open Mind po Ole, která v srpnu odjíždí. Být učitelkou není rozhodně mým snem, ale z něčeho být živa musím...

Příprava šašlíků

Vraťme se zpátky k akci zvané English Day, nebo-li piknik v horách. Sraz jsme měli v 11:00 před jazykovkou. Že neodjedeme na čas, mě mohlo napadnou, ale že budeme mít 1,5 hodiny zpoždění jsem nečekala. Celkově jsem měla špatné očekávání. Myslela jsem si, že si každý přinese jablko a chleba a budeme piknikovat, proto mě překvapilo když jsem viděla 5kg naloženého masa a gril, který jsme vezli sebou. Příjemné překvapení, proč ne, aspoň neumřu hlady :) Další překvapení už ovšem nebyla tak příjemná. Již dle názvu Engish Day jsem předpokládala, že se budeme bavit anglicky. OMYL. Kromě mě a Oly anglicky skoro nikdo nepromluvil. Organizátoři a studenti přecházeli plynule akorát tak z ruštiny do kazašstiny. Jelikož mám zakázáno mluvit rusky (od majitele jazykovky, prý abych vypadala víc důvěryhodněji nebo co),nemohla jsem si ani procvičit svojí ruštinu, škoda :(

Ráda bych zmínila cestu tam, protože to byl zážitek sám o sobě. Klasicky nás jelo v autě víc než je povoleno, což znamená, že jsem se na zadním sedadle mačkala s dalšími 3 studenty. Cesta trvala něco přes hodinu. Ne, že by to bylo tak daleko, ale pořád jsme stáli na semaforech nebo v zácpě. Popravdě mě to nevadilo, bylo to lepší než když se s námi řidič proháněl po ulici Al-Farabi 110km/h (sledovala jsem tachometr) a přejížděl z jednoho pruhu do druhého aniž by blikal. Docela (hodně) jsem se bála. Vybavila se mi preventivní videa od BESIPu, kdy jsem viděla, co se stane s posádkou, když do něčeho narazí v 50 km rychlosti. Raději jsem si nepředstavovala, co by se stalo s námi, navíc když nikdo nebyl připoutám...Nic se nestalo a my dojeli na místo. Takto to tam vypadalo:

Nejdříve jsme asi 2 hodiny připravovali jídlo, teda čekali až ho někdo připraví a pak jedli a pili. Na to, že byl první den Ramadánu a na to, že jsou Kazaši většinou muslimové, se všichni ládovali až měli boule za ušima. O náboženství ovšem později. Po jídle došlo i na hry. Hráli jsme něco jako volejbal, ale spíš to připomínalo plácanou a taky jednu hru s balónky ve dvojicích, kde úkolem jednoho je propíchnout balonek druhému. Až na to, že tuto hru nesnáším, to bylo fajn. Závěrem všeho bylo WORD CAFFÉ,jehož tématem bylo "How to create peaceful and multicultural world." Nevím jaký kokot tuto hru vymyslel (asi Ola), ale byl to DĚS! Studenti se uměli sotva představit, takže diskuze na takové téma bylo úplně zbytečná. Nicméně po této hře se studenti trochu osmělili a chtěli se se mnou bavit. Bohužel jsem už spěchala domů, protože jsem měla domluvenou schůzku. Při zpáteční cestě jsem zjistila k čemu slouží krajnice - k předjíždění (respektive podjíždění). Když to nejde zleva, tak vpravo se nějaké místo vždycky najde.