co se stalo v srpnu...

Začátkem srpna jsem konečně potkala zahraniční studenty, kteří tu jsou na stáži (pouze přes léto), mezi nimi 2 Čechy - Petra a Tomáše. Bohužel měli dost nabitý program a tak jsme se viděli pouze dvakrát, jednou v hospodě a podruhé na Global Village, kterou organizovala místní pobočka AIESEC Almaty. 

Global Village: Tom, já a Petr

V neděli 5.8. 2012 jsme s bývalýma AIESECářkama vyrazily do hor na piknik. Strašně jsem se těšila na nějaký výšlap, ale opět jsem měla špatné očekávání. Konečně  jsem pochopila, že když někdo řekne "jedeme do hor," neznamená to, že si obujeme pohorky a budeme šmajdat po hřebenech, ale "vyjedeme autobusem kam to jde, pak půjdeme 1km pěšky podél řeky a tam se usadíme a budeme piknikovat." Dnešní piknik se obešel bez šašliků (místní specialita, něco jako špíz), ale i tak byly holky vybaveny lépe než já (zjistila jsem, že na žádném pikniku nesmí chybět vajíčka uvařená na tvrdo). 

Ve středu 9.8.2012 pořádalo OSN první část Mezinárodního dne mládeže. Na tuto akci mě pozvala Nazerke, holčina, která mluví plyně česky :) Ačkoliv se to jmenovalo mezinárodní den mládeže, moc mladých tam nebylo. Byly tam nějaké starší  paní, které ukazovaly různé ruční práce, jedna mi slíbila, že mě naučí dělat gobelín, tak uvidíme :) Taky jsem tam potkala jednoho Čecha - Pepu, který tu je na stáži přes OSN, ale už jenom 14 dní. Druhá část mezinárodního mládeže se konala v sobotu v prostorách univerzity KIMEP. Chtěla jsem tam jít, ale bohužel mě postihly zdravotní problémy, konkrétně jsem si myslela, že mám střevní chřipku, a tak jsem místo běhání od stánku ke stánku, běhala na záchod.

Mezinárodní den mládeže: paní, která mi slíbila, že mě naučí dělat gobelíny

Celý další týden jsem zůstala v posteli a dívala se na filmy, fakt nuda. Když střevní problémy ani po týdnu nepřestaly, rozhodla jsem se jít k doktorovi. Všichni se mě ptali, co špatného jsem jedla a já celou dobu tvrdila, že nic extra. Po týdnu jsem si vzpomněla, že jsem měla salát s majonézou a že mi od té doby je špatně. Mamka mě vystrašila, že můžu mít salmonelu.... no super :) 

Salmonela to asi nebyla a pokud ano, tak už vyléčená, nicméně mi doktorka naordinovala nějaké léky a taky jsem musela chodit každý den na kapačky. Zajímavé je, že si všechno musíte nejdříve nakoupit v lékárně (dokonce i injekční stříkačku) a až pak vám to píchnou. Zdravotní péče (aspoň v soukormém zařízení) je dobrá. Narozdíl od českých doktorů, kteří se na vás skoro ani nepodívájí a hned vám něco napíší, mě zde udělali rozbor krve, moči a dokonce poslali i na ultrazvuk. Samozřejmě jsem si musela všechno zaplatit (doufám, že to pojišťovna proplatí). Celkově mě ten "salát s majonézou" stál přes 20 000tenge, což je skoro můj měsíční plat. 

Tyto léky mi protekly žilou, a to doslova:)

Ani mi tak nevadilo ležet hodinu s kapačkou v ruce, jako 30 minut cestování autobusem. Otřes! Mám takový pocit, že řidič neví, že v autobuse veze i lidi, kteří stojí. Když je autobus plný, tak je to fajn, protože nemáte kam padat, ale jakmile je poloprázdno, tak při stylu brzda-plyn létáte z jedné strany na druhou a to doslova. Ale o cestování až někdy příště, to je totiž kapitola sama o sobě :)

Můj zdravotní stav se po týdnu zlepšil a tak jsem mohla koncem měsíce odjet do Kyrgystánu...

Tak nějak shrnutí měsíce: srpen byl fakt děsný!!! Nejen kvůli zdravotním problémům, ale celý můj tým odjel na konferenci do Ruska a tak jsem na bytě zůstala úplně sama. 10dní jsem prakticky s nikým nemluvila (nepočítám-li zdravotní sestřičku v nemocnici). Navíc nám posledních 14 dní šel internet tak pomalu, že jsem nemohla sledovat ani žádné filmy (svojí zásobu 3 fílmů jsem shlédla poměrně brzy). Jelikož mi nebylo dobře, většinu dne jsem  prospala a zbytek se fakt ale fakt nudila :(