První týden

Zelený bazar

Na každý den posledního červencového týdne jsme měli naplánovanou tzv. transition, nebo-li předávání znalostí a zkušeností starého vedení na vedení nové. Transition měla být pro celý nový tým, ale účastnili jsme se jenom já a Brett (Anuar a Dana chodili buď do školy nebo do práce). Agendu jsme samozřejmě nedodržovali, neustále jsme na někoho čekali a většinou naše naplánované tréninky odpadly. Popravdě mě to dost vytáčelo. Kdyby řekli rovnou, že se nic neděje, tak bych to ještě brala a naplánovala si nějaký výlet po Almaty. Takhle jsem čekala a po 4 hodinách mi bylo oznámeno, že to dneska taky odpadá...

V úterý nás Ola (Polka, která tu byla minulý rok na národním vedení) vzala na "zelený trh," kde se dá koupit skoro všechno - přes zeleninu, ovoce a maso (prodávané volně na pultě bez žádného mrazení a chlazení), oblečení až po suvenýry....ale o nakupování v Kazachstánu až později :)

Během prvního týdne jsem podnikala menší výlety po okolí, většinou navečer když bylo jasné, že ten den nic neprobereme :) Vyzbrojená mapou a dobrou náladou jsem se vydala do jednoho parku - "park Gorkého." Vstupné bylo 50 tenge, takže skoro nic. V jedné jeho části můžeme nalézt zábavný park s houpačkami, kolotoči, aquapark a dokonce i zoo. Já, starý "houpačkář," jsem si nemohla nechat ujít aspoň jednu atrakci. Vybrala jsem si ruské kolo, zaplatila 300 tenge a už se kochala výhledem na Almaty. Město moc vidět nebylo, ale ty hory....NÁDHERA! No posuďte sami :)

Taky jsem si začala procvičovat ruštinu. Zatím si vystačím se slovy "сколько это стоит..." ale snad se to časem zlepší. Dala jsem si úkol - naučit se denně 10 nových slovíček. Tak uvidíme :)

Druhý můj výlet směřoval k horám, ale až tak daleko jsem nedošla. Skončila jsem na Náměstí republiky, jenomže mi po první fotce došla baterka ve foťáku, takže jsem nafotila kulové....no, budu se tam muset vrátit :) Cestou domů jsem se rozhodla, že budu sportovat. Zašla jsem do nejbližšího sportu a koupila si tenisky, švihadlo a karimatku. Nyní už jenom zvolat: SPORTEM KU ZDRAVÍ!

To, že ženy v Kazachstánu nejsou velké sportovkyně, je vidět na jejich stylu oblékání (a  la modelky, ale sluší jim to o hodně víc než češkám :)), ale také z toho, že výběr sportovního oblečení pro ženy je asi tak o 2/3 menší než ten pro muže. Navíc když jsem byla běhat v parku, všichni na mě tak divně koukali...

Sledování finále EURA 2012 (zleva: Salta, Ola, já, Gio, Brett)

Shrnutí prvního týdne bych završila popisem návštěvy restaurace, respektivě sledování fotbalového finále EURA 2012. O tom, že budeme sledovat fotbal, jsme mluvili už začátkem týdne. Ola domluvila pár kamarádů a vyrazili jsme do jedné restaurace, kde na nás už čekal kamarád Gio a spolu s ním "nemilé" překvapení. Možná bych to dokonce nazvala kulturním šokem. Servírka po nás totiž chtěla ještě před usednutím zaplatit 15 000 tenge (což je přibližně 2 200Kč). Měla to být záruka toho, že minimálně tutu částku tam večer utratíme. Bylo to docela dost, zvlášť když jsme nevěděli jestli dorazí i zbytek. Ola všechny obvolala, aby se ujistila, jestli oparvdu příjdou. NAŠTĚSTÍ PŘIŠLI.  Prý to tak chodí běžně, že vás servírka poprosí o zaplacení tzv. "depozita" (který se liší podle velikosti stolu a typu restaurace). Pokud utratíte více než složený depozit, rozdíl jednoduše doplatíte. Pokud naopak méně, obsluha vám tak akorát poděkuje za pěkné spropitné :)

Celkově se mi tu nelíbí způsob placení (ostatně stejný jako např. v Srbsku). Číšník vždy donese účtenku pro celý stůl a vy se pak všichni skládáte a dáváte peníze do takové knížečky. Nejlepší ovšem je, když vás je u stolu více  a někdo prostě nezaplatí. Zlatě mít svůj vlastní účet a nestarat se o ostatní. 

Poslední věta k placení v restauracích: spropitné 10% je automatické, buď ho tam dáte sami nebo vám ho započítají do ceny.