 |
| Almaty |
První (tak trochu) šok přišel, když jsme přistávali. Pohled na Almaty, aspoň z té severní části, není úplně nejhezčí....samé bílé domy a tak trochu nepořádek a chaos.... porovnejte sami (není hezčí pohled na naši stověžatou Prahu?) "No, nazdar," řekla jsem si, "tady mám žít rok...no budu si muset hodně zvyknout."
Na letišti mě čekala Maya (kamarádka Salty- prezidentky AIESEC KZ 2011/2012). Ještě že tam byla, nevím jak bych se jinak zbavila dotěrných taxikářů, kteří vám pomalu berou kufr z ruky a už ho tlačí ke svému autu. Maya je Kazaška, která žije v Astaně, ale již 3 rokem studuje v USA, je velmi sympatická a hodná :) Zavedla mě na místo, kde budu celý rok bydlet. Tady je adresa pro zájemce, kteří by mi třeba chtěli poslet pohled (vřele uvítám :D) nebo se podívat do mapy, kde to vlastně bydlím :)
Republic of Kazakhstan
Almaty 050010
Tole Bi 42, office 2
 |
| Toto je vchod do naší kanceláře/bytu |
Překvapení číslo 2 přišlo hned jakmile jsem vystoupila z taxíku. Zjistila jsem totiž, že naše kancelář/byt (máme totiž 2v1 :D) není v žádném paneláku, ale v přízemí, navíc v uličce, kde ani není pouliční osvětlení. Nad náma je hotel a před náma restaurace, takže když jdeme v noci spát máme to i s hudbou a ráno se občas probudíme a máme obaly od kondomů před vchodovými dveřmi..... zaplať pánbůh že ne jejich obsah :D Mojí největší obavou je přítomnost myší .... snad tu žádnou nepotkám . Překvapení číslo 3, nebo-li tak trochu šok se dostavil, jakmile jsem otevřela dveře. Zjistila jsem, že v bytě někdo spí, ačkoliv všichni měli být na konferenci.... ukázalo se, že sousedka mění okna nebo co a její syn by se pořádně nevyspal a tak si šel lehnout k nám..... NO TO SE MI SNAD ZDÁ? .... nejen že nemám ani místnost pro sebe, ale ještě má někdo spát v mé posteli...ANI NÁHODOU!
Po dlouhém letu jsem se chtěla osvěžit, tak jsem si dala sprchu. To, že to bude doslova osvěžující jsem nečekala, netekla totiž teplá voda. Ostatně ona neteče moc dodnes. První týden jsem to řešila tak, že jsem si vždy uvařila vodu v konvici, nalila do lavoru a umyla se .... sprchování spočívalo v tom, že jsem lavor na sebe vylila :D Nyní to je docela v pohodě, sice není voda úplně vařicí, ale na sprchování to stačí. Jsem zvědavá jak to bude v zimě, vloni prý voda úplně zamrzla...
Jelikože jsem měla docela hlad, vzala mě Maya do Amerického baru, kde jsem si dala nestylově americkou snídani :) Poté jsme vyrazili směr autobusová zastávka někde na konci města, kde na nás měli čekat další AIESECáři, se kterými jsme měli jet na konferenci KICK OFF.
To, že Kazaši nejsou zrovna dochvilní jsem zjistila hned první den. Na zaprášené ulici, kde si řidiči z tříproudovky udělali čtyřproudovku, jsme na zbytek čekali 4 HODINY. Byla jsem tak unavená, že jsem už neměla sílu být naštvaná. Poslední dorazila Dana - moje kolegyně a šli jse za město stopovat. TEDY. Myslela jsem, že tím ušetříme, to jsem ale ještě nevěděla, že v Kazachstánu se platí snad za všechno - dokonce i za stopování (ale o tom později). Moc nám to nešlo a tak jsem asi po další půl hodině zavolali taxi a odjeli na konferenci taxíkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat