Konference se konala asi 30km za městem, což znamená minimálně hodinu cesty taxíkem. Kudy jsme jeli vůbec netuším, protože jsem hned usnula a probudila se až na místě. Jakmile jsme vystoupili, začlo velké vítání a představování. Jelikož jsem tu znala pouze 2 lidi (Bretta - mého šéfa a Saltu), byl to pro mě velký zmatek a dodnes si nepamatuju minimálně polovinu lidí, které jsem tu potkala. Také jsem hnedla vyfasovala tričko "I srdíčko AIESEC," sice mám AIESEC ráda, ale že bych to musela nosit na tričko....to ne, no ale budíž no :)
 |
| Brett, Dana, já a Anuar |
To, že zde AIESEC funguje trochu jinak než u nás, mi došlo celkem brzy. Pod pojmem "národní konference" si představím minimálně 300 lidí. Tady jich bylo všehovšudy 50. Bydlela jsem na pokoji se svým týmem - Member Committee AIESEC Kazakhstan 2012/2013 - Brettem (prezident, Kanaďan), Anuarem (vice prezident zodpovědný za přijíždějící studenty a korporátní sféru, Kazach) a Dannou (Vice prezident pro vztah s veřejností, Kazaška). Když jsem uviděla Bretta poprvé, měl na sobě mikinu AIESEC Brno, tak jsem si aspoň na chvíli nepřipadala jak úplný cizinec.
Popravdě, bylo to takové divné. Cítila jsem se tak všelijak - nebyla jsem ani delegát a jelikož jsem nedoručovala žádný trénink, tak ani jako faci. Večer nás představovali jako nové národní vedení - "MC," dokonce nás všechny polili vodou, takže jsem zbytek večera chodila s mokrou hlavou. AIESEC Almaty pro nás mělo připravené uvítací proces podle Kazašské tradice (svatební), který vypadal následovně. Brettovi svázali nohy, mně přehodili šátek přes hlavu a zpívali nějakou písničku v kazaštině, takže jsem rozuměla akorát "la la la Brett, la la la Pavlína..." Pak Brettovi rovázali nohy, mě sundali šátek a mohli jsme se projít po bílém prostěradle a přitom na nás házeli bonbony.
 |
| Slavnostní krájení dortu |
AIESEC Kazachstán slaví tento rok 5 výročí od svého založení, takže jsme měli tu čest rokzrojit narozeninový dort a následně ho pak sníst :) Večer byla párty ve znamení "superhrdinů." Opět mě nenapadlo nic závratného a tak jsem si oblékla svůj dres, který jsem používal jako prezidentka Olomouce a šla za českého hokejistu :) Párty byla celkem klidná, s těmi u nás se to nedá vůbec srovnávat.... nevím co je důvodem, ale asi i to, že jsou tu všichni celkem dost mladí (mezi 17-21), takže vlastně ani nemohou pít alkohol (ten můžete pít jakmile dosáhnete věkové hranice 21 let). Šla jsem docela brzo spát, protože jsem byla fakt unavená (moc jsem toho nenaspala, nepočítám-li cestu v taxíku).
Organizační tým, který nás měl ráno vzbudit zaspal, a tak vlastně zaspali všichni účastníci konfernece. To by se u nás nikdy stát nemohlo. Kazachy to ovšem nijak nerozházelo, prostě začali o hodinu pozdě. Dopoledne jsme měli naplánovanou práci ve funkčních oblastech a jelikož jsem zodpovědná za dvě funkční oblasti - vyjíždějící studenti (OGX)a řízení lidských zdrojů (TM), musela jsem si vybrat s kým budu. Volba padla na OGX. Čekala jsem, že budeme řešit strategie na prázdniny nebo něco podobného.... místo toho jsme si prošli úplně základní proces - přes oslovení studentů, kteří chtějí jet na stáž až po jejich návrat ze stáže..... toto by přece měl vědět každý nový člen ....ach jo, čeká mě tu víc práce než jsem čekala. Snad během toho roku nepříjdu o nervy. Kdybych to měla srchnout do jedné věty - "nic jsme neudělali a vůbec k ničemu to nebylo," teda nepočítám-li, že jsme si udělaly (jsme samé baby) společnou fotku.
 |
| OGX tým |
Jelikož ráno nikdo neřešil vstávání, nepřekvapilo mě, že nikdo neřešil ani odjezd.... místo původně plánovaného odjezdu kolem 5 hodiny jsme odjížděli až kolem 7. Autobus nás naštěstí vyhodil přímo před kanceláři, takže jsme nemuseli ani nikam daleko cestovat.
Večer jsem akorát napsala zprávy rodině, že jsem v pořádku a šla spát. Spala jsem na rozkládacím gauči a pod jednou peřinou s Olou (holčinou z Polska, která tu na národním vedení působila celý minulý rok). No, moc příjemné mi to nebylo, ale lepší než spát na zemi...
Žádné komentáře:
Okomentovat