Výlet do Gorodce

V neděli 21. dubna jsme ve složení já, Verča (česká stážistka) a Saša (Rus) vyrazili na výlet do Gorodce. Výlet byl tak trochu na rychlo zorganizovaný, vlastně jsme se v sobotu po skončení akce „Čeština – to je ona,“ domluvili, že bychom jeli někam na výlet….no a volba padla na Gorodec.  

Gorodec je město s přibližně 30 000 obyvateli ležící 50km severo-západně od Nižního Novgorodu. Je známé především svými muzei. Mezi nejznámější patří muzeum samovaru a muzeum perníku. 

Jako dopravní prostředek k přesunu z Nižního Novgorodu do Gorodce jsme po menším běhání mezi vlakovým a autobusovým nádražím, zvlolili přece jenom vlak (autobus žádný nejel). Ten nás dovezl do městečka Zavolží odkud jsme museli po hrázi přehradní nádrže pokračovat maršutkou. Gorodec se totiž nachází na břehu obrovské vodní nádrže na řece Volze, jejíž jméno samozřejmě neznám. Celá cesta trvala asi 1,5 hodiny. 

První naší zastávkou po výstupu z autobusu se stalo muzeum perníku. Gorodec je totiž něco jako české Pardubice. Ruské perníky, nejenže mají jinou chuť než ty naše, ale oni dokonce i jinak vypadají. Místní perníky se totiž nevykrajují, ale těsto se dává do speciální dřevěné formy, ve které už je vyřezán nějaký motiv, následně se vyklopí (jako byste dělali bábovičky na písku), položí na plech a nechá péct. Po upečení se perník potře cukrem rozšlehaným s bílkem a je hotovo. Žádné zdlouhavé zdobení perníčků kousek po kousku jako to děláme my. Na jednu stranu je to fajn, protože tím ušetříte spoustu času, na druhou stranu, pokud chcete nový tvar, musíte si vyřezat dřevěnou formu. 

V muzeu perníku

Gorodec je kromě svých muzeí znám ještě množstvím typických ruských dřevěných domů. Uličkou, kde se tyto krásné domky v hojném množství nachází jsme se vydali z muzea perníků do muzea samovaru. 

Rusové všeobecně rádi jedí a pijí, a to nejen vodku. Nejoblibenějším nealkoholickým nápojem tu je čaj, a to buď černý nebo zelený. Ovocné a bylinkové čaje se tu dají prakticky sehnat nedají. Ve všední den se pije čaj stejně jako u nás, uvaří se voda v konvici a pak se naleje do hrnečku, kde už je připraven sáček. O víkedech a při různých setkání rodiny či přátel se vždy udělá závářka do konvice, tj. silný odvar z čaje (sypaného), který si každý podle svého gusta naleje do hrníčku a následně zředí horkou vodou. Čaj se pije většinou neslazený. Nedostatek cukru v čaji je ovšem kompenzován dostatkem sladkostí na stole, tolik bonbonů, čokolád a různých sušenek jsem v Rusku jsem nikde neviděla. Pití čaje je příjemný rituál (něco jako u nás odpolední kávička), který přetrvává v Rusku už po staletí.

V dřívějších dobách, kdy lidé ještě neznali rychlovarnou konvici, byl v Rusku rozšířen samovar. Samovar neslouží přímo k přípravě čaje, jak si většina lidí myslí, ale pouze k ohřátí vody. Uprostřed samovaru je taková roura sloužící jako kamna…. zatápí se většinou březovým dřevem. Kromě dřeva se mohou přidat i šišky (ale pouze z borovice, protože ty nemají smolu). Šišky dodají vodě příjemné aroma. Rusové jsou na svůj vynález pyšní (jako ostatně na cokoliv co je ruské :)), a myslím, že byste stěží hledali rodinu, která by tento přístroj nevlastnila. 

Řez samovarem

V muzem samovaru jsme se díky paní průvodkyni (svěže vypadající a mile se usmívající důchodkyni) dozvěděli spoustu zajímavých věcí, ať už o historii tohoto domácího pomocníka, jeho způsobu použítí či celkově stolovacích návycích Rusů v proměnách času. Ukázali nám samovary velké, malé (na jeden šálek čaje), bohatě zdobené i obyčejné, dokonce tu měli jeden samovar ve tvaru kosmické rakety. Tento samovar byl darován ruské astronautce a  první ženě ve vesmíru Valentině Těreškovové.  

Ikdyž nám počasí moc nepřálo, bylo zataženo a docela zima, výlet do Gorodce se nám vydařil. Kromě již zmiňovaných muzeí jsme viděli i chaloupku na kuřích nožkách….bohužel bez baby Jagy. Asi byla zrovna někde na dovolené :D

na návštěvě u baby Jagy

 více fotografií z Gorodce, najdete zde