Ruské školství

Cože to v tom Nižním Novgorodu dělám? Stručně řečeno – UČÍM. Ikdyž jsem v příspěvku „Být či nebýt učitelkou“ napsala, že jí rozhodně být nechci, odjela jsem do Ruska, abych znovu učila, tentokrát ovšem český jazyk a angličtinu. 

Ano, čtete správně….češtinu. Není to ovšem tak, že by se tolik Rusů chtělo učit náš rodný jazyk (ikdyž jsem jich potkala už docela dost). V Nižním Novgorodě je totiž automobilový závod GAZ (Volswagen), kde pracuje spousta Čechů (ze Škodovky) v middle managementu. No a já učím jejich děti. Celkově tu máme 11 českých dětí v různých třídách. Děti chodí normálně do tříd s ruskými dětmi, plus mají 3x týdně hodiny češtiny. Všichni jsou totiž povinně zapsáni v českých školách, kam se na konci každého roku vracejí a musejí skládat zkoušky.Český jazyk tu vyučují ještě dvě ruské učitelky – Marie, která má na starosti přípravku, první třídu, sedmou třídu a třídu jedenáctou. Olga se zabývá dětmi z 2,3 a 4 třídy. Nicméně není to klasické vyučování, kdy učitel stojí před tabulí a žáci sedí a poslouchají. Každé dítě má totiž svojí vlastní učebnici  a zadání, co všechno má udělat. Občas vymyslíme aktivitu pro celou třídu a pracujeme všichni společně. Například jsme si povídali o knížkách, které čteme a pak jsme o tom vyrobili plakát, který nyní visí na chodbě. 

naše česká skupina: Majda (4), Péťa (1), Anežka (1), Anička (přípravka), Ondra (3), Kuba (2) a Martínek (1) +  Máša (v modrém) a Olga

Je to opravdu hodně zajímavé. Kromě hodin češtiny, mám ještě hodiny prvouky (s 1, 3 a 4 třídou), dějepisu (s Tomem se 7 třídy) a literaturu (s Míšou z 11). Příprava je občas náročná, ale práce mě opravdu hodně baví. Všechny děti jsou naprosto úžasné. Nejvíce se mi líbí, když na mě volají „paní učitelko.“ Dále mám hodiny angličtiny  v 7 a 9 třídě a taky individuál s jedním klučinou – Iljou z 5 třídy, který po prázdninách pojede do USA. Prvních čtrnáct dní jsem měla i hodiny francouzštiny. Kromě českých dětí, tu jsou i děti francouzské a jelikož jejich učitelka byla nemocná a já jsem jediná, která umí francouzsky, tak mi nezbylo nic jiného než suplovat. Taky občas chodím do přípravky hrát divadlo nebo číst pohádky. Když ve škole zjistili, že umím i trochu rusky, tak mě využívali k různým překladům ať už z francouzštiny, češtiny nebo angličtiny do ruštiny a naopak. To byla docela legrace :)

Škola, kde pracuji nese název po slavném ruském všeumělci – Michailu Vasilijeviči Lomonosovi a nachází se í na ulici Gogolya téměř v centru města. Z okna sborovny máme nádherný výhled na soutok řek Volhy a Aky. Celkově je budova školy naprosto úžasná. Tak trochu mi připomíná Bradavice, jen tu nemáme pohyblivé schodiště a duchy…..Vybavení školy je dost moderní a přístup k dětem docela individuální, ale to bude asi tím, že se jedná o soukromou školu. Předpokládám, že na státních školách je to trochu jinačí. Je tu celkem 160 žáků, v každé třídě jich je různý počet. Nejvíce žáků se nachází ve 2 třídě (kolem 20) a nejméně pak v třídě 11, tam jsou pouze 3 studenti. Součástí školy je i přípravka, nebo-li školka, kde se děti učí psát a číst ale zároveň si i hrají. Pro zájemce: zde jsou webové stránky školy. 

naše škola

Systém je tu podobný jak u nás. Na prvním stupni (tj do 4 třídy) mají děti jednu učitelku na všechny předměty a od 5 třídy se jim učitelé mění, zůstává pouze třídní učitel. Malinký rozdíl je v tom, že na prvním stupni má každá třída kromě klasické učitelky ještě tzv. pomocnici, která učí angličtinu a zůstává s dětmi do 5 hodin (takže má vlastně i roli družinářky). Angličtina se tu vyučuje už od první třídy, nicméně je to jediný cizí jazyk, který se tu děti povinně učí, žádná němčina nebo francouzština jim v 7 třídě nepřibývá, jako to je na některých školách u nás. 

Vyučovaní začíná v 9:10 a jedna vyučovací hodina je o 5 minut kratší než ta česká, trvá tedy 40 minut. Před první hodinou chodí většina žáků na snídani, která je pro ně připravená ve školní jídelně. Děti tu mají 3 jídla denně, již zmíněnou snídani, oběd a pak ještě svačinu. Během dne se učí různým předmětům podle toho v jaké třídě jsou. Hodina tělocviku trvá 3 hodiny a každá třída ji má v rozvrhu jednou týdně. Jelikož škola nemá vlastní tělocvičnu, dojíždíme (autobusem) do nedalekého sportovního centra – Wordclass. Děti tam buď hrají různé hry, chodí plavat nebo do posilovny (ty starší). Já chodím pravidelně každý pátek do bazénu a pak do sauny. Je to úplně úžasný relax. Vyučování končí oficiálně v 16:00. Do té doby mohou děti odejít ze školy pouze se souhlasem rodičů (i ty nejstarší). Není to ovšem tak, že by se až do 4 drtili matiku a ruštinu. V rozvrhu mají i různé kroužky, jako tancování, kreslení, počítače nebo šachy.  Většina dětí čeká ve škole až do 5 hodin než si pro ně příjdou rodiče. Přemýšlela jsem, jak by se na to dívaly české děti kdyby měly být ve škole až do pěti. Pamatuji si, jak jsme všichni nadávali, když jsme měli odpoledka do půl 3. Na druhou stranu si ale myslím, že je to lepší, když jsou tak dlouho ve škole, v kolektivu kamarádů a hrají různé hry než kdyby seděly doma u počítače. 

Divadlo: Jak Křemílek s Vochomůrku měli hodiny s jednou ručičkou

Nyní něco málo o ruském systému školství. Povinná školní docházka začíná v 7 letech. Stejně jako my, mají ruské děti povinné absolvovat 9 tříd. Pak se mohou rozhodnout jestli se budou věnovat řemeslu, v tom případě jdou na něco jako naše učiliště nebo budou pokračovat do 11 třídy. Z 11 třídy se pak mohou hlásit na různé univerzity a instituty. Na univerzitu tak začínají chodit v 18 letech a končí většinou ve 23. Školství v Rusku, jak na základní tak i vysoké škole je bezplatné. Na rozdíl od ČR, spousta škol, včetně univerzit má vyučování i v sobotu. 

Za zmínku stojí i známkování. Přiběhla za mnou Anežka z první třídy a chlubila se, že dostala pětku. Já jsem se na ní tak podívala a divila se, proč se mi chlubí pětkou…..pak jsem si vzpomněla, že tu mají obrácený systém, tzn. pětka je známka nejlepší a jednička naopak nejhorší.