Můj život v Nižním Novgorodu

Tak už víte, co v Nižním Novgorodu dělám a nyní něco o tom, kde bydlím a jak trávím svůj volný čas. 

Bydlím u tvz. hostitelské rodiny. A co to ta hostitelská rodina je? Nic složitého, prostě místní rodina, která se rozhodla u sebe na určitou dobu ubytovat zahraničního stážistu. Pro cizince to je jeden z nejlepších způsobů jak doopravdy poznat danou zemi a její kulturu. 

Moje rodina je naprosto báječná. Má 4 členy – maminku Sašu, která pracuje jako učitelka ve stejné škole jako já, takže spolu každé ráno jezdíme do práce, tatínka Sergeje, který pracuje jako doktor a 2 děti, osmnáctiletého Maxe a čtyřletou Ludmilu. Bydlíme v rodinném domě na ulici Lermontova, cca 30 minut jízdy autem od centra (pokud  samozřejmě není dopravní zácpa, to potom můžeme jet až 1,5 h). Dům je třípatrový a kolem něho je docela velká zahrada. Máme taky zvířata, vlčáka Loru, kočku Dášu, králíka Boňu a měli jsme i ptáčky, ale ty v nestřežený okamžik kočka sežrala. Úplně si tu připadám jako doma, akorát s tím rozdílem, že nebydlím u babičky a dědy v přízemí, ale mám svůj vlastní pokoj v podkroví.

Almatinská ulice - vedoucí k našemu domu

S rodinou trávím poměrně dost volného času. Berou mě s sebou na návštěvy ke známým a na různé výlety. Byli jsme například v aquaparku v Moskvě, na Šeremetěvově zámku a taky lyžovat.  Dorozumívacím jazykem je ruština. Tedy prvních 14 dní jsme mluvili i anglicky, ale jakmile zjistili, že moje ruština se zlepšila natolik, že jsem schopná se s nimi bavit, přepli zpět do svého rodného jazyka. Nejvíce času trávím ovšem s malou Lucy. Hrajeme si spolu, díváme se na animované seriály a čteme knížky. Díky ní jsem se naučila spoustu nových slovíček, které bych jen tak nikde nepochytila, jako například: budeme hrát na schovávanou a na honěnou, nelechtej mě. Myslím, že si na mě docela zvykla. Když mě představuje, tak říká „ета моя Полина – to je moje Pólina.“ 

v českém centru s Káťou a Rasťou

Ven s kamarády ani moc nechodím a to z toho důvodu, že se z práce vracím až kolem 5 hodiny nebo i později a většinou jsem docela unavená a tak jsem ráda, že zůstanu doma a hraju si s malou nebo se věnuju svojí diplomce :) Nicméně každý pátek chodím do českého centra, které je součástí místní univerzity. Tam jsem se seznámila nejen s ruskými studenty, kteří se učí česky, ale i s dalšími Čechy/Slováky zde žijícími, např. s Káťou a Rasťou. Taky jsem tu potkala 3 české studentky z Ostravy, které tu byly na stáži. S jednou z nich, s Verčou, jsme byly na výletě v Gorodci. České centrum organizuje různé akce spojené s výukou češtiny. Poslední pořádaná akce měla název „Čeština- to je ona.“ Bylo to takové kulturní pásmo, které prostřednictvím ukázky tanců, písní a různých vystoupení mělo nalákat studenty, aby se učili právě tento úžasný jazyk. To bych nebyla já, abych se někde aktivně nezapojila a tak jsem s holkama zpívala písničku a pak si spolu s Verčou připravila pro diváky kvíz (schválně, jestli byste dokázali odpovědět):

• Kolik Českých republik by se vešlo na území Ruska?
•  Jaká je vzdálenost mezi Nižním Novgorodem a Prahou?
• Kolik litrů piva vypije průměrně za rok jeden Čech (a kolik Rus)?
• Kolik ruských studentů studuje v ČR?
• Kolik lidí na světě mluví česky?
• odkud pochází Becherovka? 

No, tak jak úspěšní byste byli? Odpovědi najdete na konci příspěvku. Většina ruských akcí je zakončena hostinou a rozdáváním dárků. A tak kromě toho, že jsme se najedli a napili, jsme dostali čokoládový tulipán od vedoucího katedry s poděkováním, že jsme se účastnili. 

pohoštění na závěr akce"Čeština - to je ona."

Mezi moje další kamarády patří samozřejmě AIESECáři. Nevím jestli jsem se o tom vůbec zmínila, ale tuto stáž  jsem si zařídila prostřednictvím studentské organizace AIESEC, jejíž členkou jsem sama byla. Kdo má touhu vyjet za hranice, mrkněte na jejich webovky. 

Byl mi oficiálně přidělen buddy, tj. člověk, který se o mě má starat. Jmenuje se Anton a viděla jsem ho naposledy na svoje narozeniny (29. března), kdy mi daroval Kamasutru v ruštině. Naštěstí tam je spousta obrázků, takže není zas tak těžké tomu rozumět. Nicméně od té doby se po něm slehla zem a už se neukázal ani neozval. 

No a tak se o mě teďka stará Káťa. Byly jsme spolu v kině na filmu Legenda č. 17 (o ruském hokejovém hráči Valerii Charlamovi). Ačkoliv nejsem fanynkou ruského hokeje (ruskému týmu bych fandila snad jen v případě, že by hráli proti Američanům….ikdyž asi ani to ne), film se mi líbil. 

s Katjou a Yulií v hospodě po shlédnutí filmu Legenda č. 17

Taky jsem byla pozvaná na otevření Klubu mezinárodního přátelství. Já osobně bych klub překřtila na Klub přátel Azerbajdžánu, protože z 40 účastníků, bylo 25 z Azerbajdžánu.  Pořadatelé si pro nás připravili ukázku ruských a azerbajdžánských tanců. Co je cílem klubu jsem úplně nepochopila, ale myslím, že to ničemu nevadí. Příjde mi, že spousta věcí se tu dělá jen tak, bez toho aniž by měla konkrétní smysl. Kromě již zmiňovaných Azerbajdžánců byly ostatní národy reprezentovány mnou a několika studenty z Afriky (z různých států – Nigérie, Kongo, Tanzanie, Keňa). Právě afričtí studenti vzbudili největší pozornost, díky své barvě pleti. Všichni se s nimi chtěli fotografovat a bavit a vůbec jim nevadilo, že vlastně nevědí jak, protože ruština afrických studentů je na velmi nízké úrovni a angličtina Azerbajdžánů pro změnu na úrovni žádné. Celá situace mi přišla dost komická.  I tak během dvou hodin vzniklo asi milion fotek, které večer už určitě visely v kontaktech (ruská obdoba facebooku). 

ukázka ruských národních tanců

Uvědomila jsem si, jak úžasné je cestovat nebo být členem nějaké mezinárodní organizace. Mně osobně totiž potkat člověka jiné barvy pleti vůbec ale vůbec zvláštní nepřijde.

tak a tady jsou ty odpovědi:

• 214 Českých republik by se vešlo na území Ruské federace
• Vzdálenost mezi NN a Prahou je přibližně 2500km
• Čech vypije průměrně 144 l piva ročně (jsme na prvním místě), Rus - 73 l - jsou na místě 13.
• 3000 Rusů studuje v ČR (v ČRje cca 400 000 studentů z toho je nejvíce Čechů, pak Slováků - 30 000, pak Rusové, Ukrajinci, Kazaši a jiné národností)
• cca 11 milionů lidí na světě mluví česky (z toho 10 milionů v ČR)
• Becherovka se samozřejmně pochází z karlových varů.