Dobré nebo špatné rozhodnutí?

Tak a je to tady. Poslední listopadový týden byl zároveň i mým posledním týdnem stráveným v Kazachstánu. Možná se divíte, zvlášť když jsem na začátku blogu psala, že tu budu rok. No… situace se změnila a já si koupila letenku zpět domů o trochu dříve. Co mě k tomu vedlo?

Důvodů bylo více. První dva měsíce byly dost příšerné, teda hlavně srpen, kdy jsem byla na bytě skoro měsíc úplně sama a nikoho jsem nepotkávala. Celkově jsem měla od pozice na národním vedení AIESEC Kazachstán asi jiné očekávání. Už ze začátku mě překvapilo, že máme byt s kanceláří v jednom, což se časem ukázalo jako nejdemotivující věc na světě. Další překvapení přišlo záhy, když jsem zjistila, že budu pracovat pouze na částečný nikoliv na plný úvazek. To, že první tři měsíce netekla teplá voda byla oproti všemu dost maličkost, ikdyž mě to taky překvapilo. Myslela jsem si, že když budu ta „international,“ tak se o mě budou starat jako o stážistu, přinejmenším mi aspoň ukážou město. Bohužel. Ačkoliv jsme měli v týmu 2 Kazachy, ani jednou nás nevzali ven, aby nám ukázali město, seznámili nás nějak s jejich kulturou. NIC! Týmová zkušenost stála taky dost za prd, ikdyž slovo tým bych v našem případě asi nepoužívala. Chvíle strávené společně (ať už na kanceláři nebo mimo) bych spočítala na prstech jedné ruky, prakticky  jsme se potkávali pouze během pondělních meetingů. Abych nebyla nespravedlivá, tak tu byly i pěkné momenty, na které nikdy nezapomenu :)

Nicméně toto nebyly důvody, kvůli kterým jsem se rozhodla jet domů. Mým největším důvodem byl můj přítel, se kterým jsem chodila 8 let. Nebylo to poprvé, co jsem odjela na delší dobu, ale až v Kazachstánu jsem si uvědomila, jak je pro mě náš vztah důležitý. A tak jsem si koupila letenku domů...

Jestli to bylo dobré či špatné rozhodnutí ukáže až čas.....A UKÁZAL :)