9. květen je jeden
z nejvýznamnějších svátků v Rusku, a nejen tam, pravděpodobně ve všech zemích bývalého SSSR. Lidé hromadně vyráží do ulic, aby
si připomněli День победы nebo-li Den
vítězství a s ním spojený vytoužený konec 2. světové války.
Přípravy na oslavu 9. května
začínají už měsíc dopředu, kdy se město zaplní bilboardy «с днём победы!». Od
začátku května pak v televizi běží různé válečné filmy a dokumenty.
Pro SSSR začala válka
v roce 1941, konkrétně 22. června, kdy ho Německo bez ohlášení napadlo (tzv. operace Barbarossa). Boje na východní frontě jsou samotnými
Rusy označovány jako „Velká vlastenecká válka.“
Ačkoliv byl Sovětský svaz
vítěznou velmocí, utrpěl největší ztráty ze všech účastníků války. Celkově
padlo 19,7 milionů osob, z toho 12 milionů civilistů. Toto číslo
představuje 13% tehdejší populace. Pro
porovnání v poraženém Německu zahynulo 7,5 milionů obyvatel (11%
populace). Co jsem se tak bavila s různými lidmi, tak jsem nenašla nikoho,
jehož rodiny by se válka nedotkla. Slyšela jsem i názor, že všichni
„kvalitní“muži padli ve válce. Možná na tom něco pravdy bude, ale o ruských
mužích někdy později.
 |
| dav lidí na náměst Minina |
V každém městě se koná
setkání s válečnými veterány, ve větších městech pak vojenské přehlídky.
My jsme se s Katjou na takovou přehlídku také vypravily na náměstí Minina,
ale přes davy lidí jsme stejně nic neviděly. Navíc všude probíhaly různá
bezpečnostní opatření, takže bylo i těžké se přímo na náměstí dostat. Zůstaly
jsme tedy na Velké Pokrovce, centrální ulici Nižního Novgorodu, kde jsme
sledovaly vystoupení dětí ze základních škol pějící písně „Россия, родина моя“
- „Rusko, moje vlast.“
Po skončení vojenské přehlídky se
většina lidí vydala do Kremlu,
k Věčnému ohni, aby položením rudé květiny, symbolem krve, uctili
památku padlých vojáků. My jsme květinu neměly, a tak jsme jenom sledovaly dění
kolem. Popravdě, byl to zvláštní pocit. V Čechách jsem nic podobného nikdy
nezažila.
 |
| kladení květin k věčnému ohni |
Všichni lidé na ulici měli buď na
oblečení, tašce nebo ve vlasech připevněnou "georgievskou lentu", oranžovou stuhu
s 3 černými pruhami, která sloužila jako podklad řádu Svatého Jiřího.
Tento řád byl udělován důstojníkům a generálům za statečnost v boji od dob
Kateřiny II. (1769). Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 byl řád zrušen
a obnoven až v roce v 90. letech 20 století. V současné době se
jedná o největší vojenské vyznamenání Ruské federace.
Tento významný den je ovšem
spojen i s popíjením alkoholu, takže se navečer ulice zaplní opilými
lidmi, někteří z nich se válí na chodníku ještě druhý den v poledne.
Ostatně vidět lidi povalující se po chodníku není nic neobvyklého, pár jsem jich potkala i za bílého
dne. Nejdříve jsem se bála, že se jim něco stalo, ale pak když jsem viděla jak
ostatní lhostejně prochází kolem a vůbec si jich nevšímají. Uvědomila jsem si,
že jsem v Rusku a že to nesmím tak brát. Celkově mě lhostejnost Rusů až
zaráží, ale o tom také až někdy příště.
 |
| s Katjou a Vaňou |
Zbytek odpoledne jsme s Káťou
a ještě s nějakými lidmi strávili
v parku a u řeky, kde jsme s kamarádem Vaňou stříleli
z luku a kuličkové pistole. K tomu ještě taková vtipná příhoda.
Z centra města jsme jely metrem na Avtozavod, kde jsme měly ve 3 hodiny sraz právě s Vaňou a jeho kamarády.
Ještě v 5 hodin jsme v parku čekali až dorazí jedna holčina. Údajně
nevěděla, co si vzít na sebe. Když konečně dorazila, trochu mi spadla čelist.
Jasně jsme jí komunikovali, že chceme jít do lesa a ona 2 hodiny tak usilovně
přemýšlela, аž nakonec přijela ustrojená v minikraťáskách, vestičce a
botech na 12 cm podpadku. Do lesa se nejelo!
Žádné komentáře:
Okomentovat