Nižní Novgorod

 Nižní Novgorod je s populací 1,5 milionu obyvatel páté největší město Ruska. Leží na soutoku dvou velkých řek Aky a Volhy necelých 500km na východ od Moskvy.  Мěsto bylo založeno v roce 1221 knížetem Jurijem II. 

soutok řek Aky (vlevo) a Volhy (vpravo)

A proč vlastně název Nižní Novgorod? Novgorod znamená v překladu „nové město.“ Jelikož už v té době jeden Novgorod existoval (cca 200km od současného Petrohradu), dostal přívlastek Nižní (protože leží nižněji) …..nic světoborného. Ostatně Rusové ani Kazaši nejsou moc kreativní, aspoň co se týká pojmenování měst (viz příspěvek o Astaně). 

V 18 století se Nižní Novgorod stal významným obchodním centrem. Po řece Volze se sem sjížděli obchodníci z celé oblasti, aby nabízeli své zboží na Nižegorodském jarmarku.  V roce 1932 bylo město přejmenováno na Gorki, podle svého slavného rodáka, spisovatele Maxima Gorkého. Pojmenování měst podle slavných osobností bylo v Rusko celkem oblíbené (viz Stalingrad, Leningrad, Puškino). Po rozpadu SSSR v roce 1991 bylo město přejmenováno  zpět na Nižní Novgorod. 

Na pravém břehu Volhy ve svahu byl v letech 1501-1515 pod vedením stavitele Petra Vlacha vybudován Nižegorodský kreml. Kreml (s malým „k“) je označení pro hrad, proto můžete v Rusku najít kremlů několik (Kazaň, Novgorod) . Pouze ten v Moskvě je Kreml s velkým „K.“  Nižegorodský kreml sehrál důležitou roli v polovině 16. století, kdy město čelilo útokům Tatarů. V současné době v něm najdete různé administrativní budovy a věčný oheň, ke kterému chodí lidé uctívat památku padlých vojáků.

Nižegorodský kreml

Před kremlem můžete najít hlavní náměstí pojmenované po slavém kupci Kuzmu Mininovi, který se v roce 1612 společně s Dmitriem Požárským zasloužil o vyhnání Poláků z Moskvy. Socha obou hrdinů je umístěna, jak v Moskvě na Rudém náměstí , tak i v Nižním Novgorodě na Vánoční ulici.  Další významnou osobností Nižegorodské oblasti je Valerij Čkalov, zkušební letec a hrdina SSSR, po němž je pojmenované schodiště spojující Mininovo náměstí s nábřežním řeky Volhy. 

Centrem města je Velká Pokrovka, asi 2 km dlouhá pěší zóna spojující kreml s náměstím Maxima Gorkého. Pořádají se zde různé kulturní akce, vystupují zde pouliční umělci, prodavači nabízí suvenýry a hlavně je zde mnoho zajímavých soch, třeba socha kozy nebo dámyhledící do zrcadla.

sochy na Pokrovce

Ve městě je také spousta pravoslavných kostelů a chrámů. Většina z nich pochází ze 17. století. Mezi nejznámnější patří chrám Aleksandra Něvského, zajímavý svou žlutou fasádou, ležící ve „střelce“ mezi Akou a Volhou, Vánoční kostel na nábřežní a Pečerský klášter Nanebevzetí pocházející ze 14. Století.

 

Pečerský klášter

A nyní něco o dopravě. Po Nižním Novgorodu se dá pohybovat různými způsoby, autobusem, maršutkou, trolejbusem, tramvají, metrem a nebo svým vlastním autem. Stejně jako v Kazachstánu zde neexistují jízdní řády, takže čekáte na zastávce a buď něco pojede nebo ne. To je poněkud nepříjemné, zvlášť v zimě, kdy se teplota pohybuje okolo -20°C a tramvaj stále nikde. Ani lístky v předprodeji se zde koupit nedají, platí se u konduktora (něco jako průvodčí) během jízdy. Některé maršutky nemají konduktora, a tak řidič zvládá za jízdy vybírat peníze, trhat lístky, řadit, kouřit, občas i telefonovat a hlavně nadávat na ostatní řidiče. Cesta metrem a tramvají vás výjde na 16 rublů, autobusem a maršrutkou o 4 ruble dráž. Jsou zde 2 linie metra, z toho ta druhá má asi jenom 4 zastávky. Metrem překvapivě moc lidí nejezdí. Většina lidí upřednostňuje jízdu autem,  ikdyž já osobně si nemyslím, že je to rychlejší než MHD. Cesta do práce nám díky dopravní zácpě trvala 1-1,5 hodiny. 

Za zmínku stojí ještě kabinková lanovka přes řeku Volhu spojující Nižní Novgorod s městem Bor. Celkově je ve měste pouze 6 mostů, z toho 5 z nich přes řeku Aku a pouze jeden vedoucí přes Volhu.

maršrutky

Celkově se mi Nižní Novgorod hodně líbil. V zimě vypadal sice velmi ponuře, ale na jaře jako by se mávnutím kouzelného proutku vše změnilo. Celé město se zazelenalo, všude se vysázely květiny, na stráni rostly petrklíče….prostě nádhera. 

pohled na historickou část Nižního Novgorodu z Kanavského mostu

A jak by se Nižní Novgorod líbil vám?

více foto najdete ZDE

Den vítězství

9. květen je jeden z nejvýznamnějších svátků v Rusku, a nejen tam, pravděpodobně ve všech zemích bývalého SSSR. Lidé hromadně vyráží do ulic, aby si připomněli День победы  nebo-li Den vítězství a s ním spojený vytoužený konec 2. světové války. 

Přípravy na oslavu 9. května začínají už měsíc dopředu, kdy se město zaplní bilboardy «с днём победы!». Od začátku května pak v televizi běží různé válečné filmy a dokumenty. 

Pro SSSR začala válka v roce 1941, konkrétně 22. června, kdy ho Německo bez ohlášení napadlo (tzv. operace Barbarossa). Boje na východní frontě jsou samotnými Rusy označovány jako „Velká vlastenecká válka.“ 

Ačkoliv byl Sovětský svaz vítěznou velmocí, utrpěl největší ztráty ze všech účastníků války. Celkově padlo 19,7 milionů osob, z toho 12 milionů civilistů. Toto číslo představuje 13% tehdejší populace. Pro  porovnání v poraženém Německu zahynulo 7,5 milionů obyvatel (11% populace). Co jsem se tak bavila s různými lidmi, tak jsem nenašla nikoho, jehož rodiny by se válka nedotkla. Slyšela jsem i názor, že všichni „kvalitní“muži padli ve válce. Možná na tom něco pravdy bude, ale o ruských mužích někdy později. 

dav lidí na náměst Minina

V každém městě se koná setkání s válečnými veterány, ve větších městech pak vojenské přehlídky. My jsme se s Katjou na takovou přehlídku také vypravily na náměstí Minina, ale přes davy lidí jsme stejně nic neviděly. Navíc všude probíhaly různá bezpečnostní opatření, takže bylo i těžké se přímo na náměstí dostat. Zůstaly jsme tedy na Velké Pokrovce, centrální ulici Nižního Novgorodu, kde jsme sledovaly vystoupení dětí ze základních škol pějící písně „Россия, родина моя“ -  „Rusko, moje vlast.“ 

Po skončení vojenské přehlídky se většina lidí vydala do Kremlu,  k Věčnému ohni, aby položením rudé květiny, symbolem krve, uctili památku padlých vojáků. My jsme květinu neměly, a tak jsme jenom sledovaly dění kolem. Popravdě, byl to zvláštní pocit. V Čechách jsem nic podobného nikdy nezažila. 

kladení květin k věčnému ohni

Všichni lidé na ulici měli buď na oblečení, tašce nebo ve vlasech připevněnou "georgievskou lentu", oranžovou stuhu s 3 černými pruhami, která sloužila jako podklad řádu Svatého Jiřího. Tento řád byl udělován důstojníkům a generálům za statečnost v boji od dob Kateřiny II. (1769). Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 byl řád zrušen a obnoven až v roce v 90. letech 20 století. V současné době se jedná o největší vojenské vyznamenání Ruské federace. 

Tento významný den je ovšem spojen i s popíjením alkoholu, takže se navečer ulice zaplní opilými lidmi, někteří z nich se válí na chodníku ještě druhý den v poledne. Ostatně vidět lidi povalující se po chodníku není  nic neobvyklého, pár jsem jich potkala i za bílého dne. Nejdříve jsem se bála, že se jim něco stalo, ale pak když jsem viděla jak ostatní lhostejně prochází kolem a vůbec si jich nevšímají. Uvědomila jsem si, že jsem v Rusku a že to nesmím tak brát. Celkově mě lhostejnost Rusů až zaráží, ale o tom také až někdy příště. 

 

s Katjou a Vaňou

Zbytek odpoledne jsme s Káťou a ještě s nějakými lidmi strávili  v parku a u řeky, kde jsme s kamarádem Vaňou stříleli z luku a kuličkové pistole. K tomu ještě taková vtipná příhoda. Z centra města jsme jely metrem na Avtozavod, kde jsme měly  ve 3 hodiny sraz právě s Vaňou a jeho kamarády. Ještě v 5 hodin jsme v parku čekali až dorazí jedna holčina. Údajně nevěděla, co si vzít na sebe. Když konečně dorazila, trochu mi spadla čelist. Jasně jsme jí komunikovali, že chceme jít do lesa a ona 2 hodiny tak usilovně přemýšlela, аž nakonec přijela ustrojená v minikraťáskách, vestičce a botech na 12 cm podpadku. Do lesa se nejelo! 

С днём победы, Руссия!